Kapitola 2.-Fanynka klavíristy

22. září 2012 v 16:40 | Isabelle Caro |  Holčička, která nechtěla vyrůst
Po svatbě Magdeleine dál učila v nižších třídách katolické školy. Joseph bez velkého nadšení dělal kde co. Velké plány a úžasné sliby uvázly v bahně markých iluzí. Nechal se vyhodit od maturity a získal jen výučný list jako pravář elektroniky, takže vzadu v dílně začal opravovat televizory. Brzy ho však vyhodili pro opakované pozdní příchody. Potom bezúspěšně střídal další zaměstnání. Díky vyřídilce se mu snadno dařilo shánět místo, protože pokaždé tvrdil, že disponuje mimořádnými schopnostami. Jenomže jeho šéfové si vždycky velmi rychle uvědomili, že lž, jako když tiskne, že na něj není spolehnutí, a navíc že nemá žádné velké odborné znalosti. Dlouhá řada zklamání ho ale nepřiměla udělat si aspoň řidičák, zato ho dovedla k rozhodnutí postavit se na vlastní nohy. Rozhodl se otevřít si obchod s televizní technikou. Manželka ručila seriózností svého zaměstnání, a tak snadno získal půjčku.
Protože se sám v obchodě celý den nudil, přesvědčil Magdeleine, aby opustila církevní školu a stala se jeho pomocnicí; může sa starat o zákazníky, zatímco on bude opravovat přijímače.
Obchody ovšem zdaleka nešly tak, jak doufal. Manželům nicméně umožňovaly jakž takž přežívat. Až do dne, kdy Joseph nechal manželku starat se o obchod a zaskočil si na nákup do sousedního hypermarketu. Bez Magdeleinina vědomí si s sebou vzal její šekovou knížku, protože tu svoji si zapoměl doma, a naplnil nákupní vozík, aniž se staral, kolik to bude stát. Vypsal šek a při podpisu napodobil manželčino písmo, jenomže vůbec netušil, že manželka překročila nejméně o dvě stě franků kredit, protože účetnictví pro něj byla španělskávesnice. Rodinné účty pravovala agentura, jejímž šéfem byl shodou okolnosí Josephův otec, a nekrytý šek přistál na jeho stole. Škodolibost, nebetyčná hloupost, nebo obojí? To už se nikdy nedozvíme, faktem je, že na šeku stál příkaz peníze vyplatit kasinu. Otec LeGouen si okamžitě začal myslet, že jeho snacha chodí utrácet rodinné peníze v ruletě. Hrůza, skandál a rozklad! V představách venkovského úředníka byla herna předpokojem prostopášnosti, přístavkem bordelu, zkrátka vstupem do pekla. Okamžitě nechal snachu zapsat do černého bankovního seznamu a na rok ji zbavil možnosti platit šekem. Platební karty se tehdy ještě nepoužívaly.
Problémem bylo, že Magdeleinin účet byl zároveň účtem podniku, protože Joseph nenáviděl čísla (a neměl moc rád ani písmena) a celé účetnictví a administrativu sveřil své drahé polovičce. V době, kdy byl zákaz Magdeleine doručn, banka odmítla proplatit dva šeky dodavatelům. V obhodě a u sousedů měl bankovní zákaz špatný zvuk. Na takové lidi se všichni dívali skrz prsty a odmítali s nimi obchodovat. A přesne to se přihodilo Magdeleine. Joseph, jenž se svého otce bál jako morové rány, se neodvážil přiznat, že to všechno způsobil on. Přemlouvalmanželku, aby si to šla s tchánem vyříkat sama a snažila se celou věc napravit. Jenomže to neznal svou ženu. Ta totiž nakonec uvěřila, že je skutečně vinna, a nevzepřela se. Doma se sice s manželem hádala, ale navenek neštipla ani slovo.
Bankovní zákaz a ohlas, který ten zákaz měl, nestačily. Historka se dostala až k uším Megdeleininých rodičů. Hnus, hrůza, skandál! Magdeleine a před rodiči propadala hanbou, ale ani v tomto případe se nevzepřela a nevysvětlila, že jediným viníkem je Joseph. Tem se uzavřel do zbabělého mlčení.

Ani před tou aférou nešly obchody moc dobře, ale řeči o jejich insolventnosti se rychle tozšíěily po celém okolí a nakonec je zruinovaly, Joseph a Magdeleine obchod zavřeli prodali. Za nízkou cenu, protože je tlačil čas. Dům zhltla půjčka. Bretňanský vzduch se pro ně najednou stal nedýchatelným, a tak přejeli celou Francii a usedili se v Lyonu. Od toho dne se Joseph se svými příbuznými vídal jen velmi sporadicky a Magdeleine se s rodiči zkrátka a jasně odmítla vídat vůbec. Odcizení obou rodin mělo bezprostřední následky na můj osud.

V Lyonu Joseph dál střídal zaměstnání. Se stejným neúspěchem jako předtím. Jakmile zaměstnavatelé zjistili, že přijmout ho nebyl zrovna najlepší nápad, po několika měsících ho vyhodili odevšad. Mezitím chodila Magdeleine na večerní kurzy výtvarné výchovy, ale protože jí bylu už šestadvacet pryč, neměla nárok na statut studentky. Našli si malý byt v dobré čtvrtia i přes pracovní neúspěchy patřilo pro oba manžele tot období mezi ta nejšťajtnejší v jejich životě. Joseph využíval ideální zeměpisné polohy města a bral swvou maldou manželku na improvizované výletx do Německa, Rakouska nebo do francouzských Alp.
Magdeleine v osmadvaceti letech konečně otěhotněla.měla s toho radost, ačkoliv se bála, aby se jí nenarodilo dítě stejně vysoké jako její manžel. Proč trpěla takovou fobií, když ji předtím Josephova vysoká postava na první pohled zaujala? Musím přiznat, že se mi podobné věci nikdy nepokusila vysvětlit. Bohuželm příroda mě o bratra nebo starší sestru připravila.
Magdeleine opět propadla melancholii a ta ji přivedla k poslechu sentimentálních písniček. Stala se z ní fanynka Bobbyho Hawka, což byl původem anglický zpěvák a muzikant, který se usadil ve Francii, a jeho písničky se často objevovaly v čele hitparád. Zatímco na gramofonu se otáčela deska s písničkami jejího idolu, Magdeleine bez přestání malovala a proměnila nizky konferenční stolek v paletu, na níž rozdělávala barvy. Malovala jak Poulbot stereotypní portréty chudých dětí vzbuzujících soucit, s obličejíčky posetými pihami. Ty nejlepší posílala Bobbymu Hawkovi a přikládala k nim dopisy, v nichž mu ostýchavě vyjadřovala svůj obdiv.

Joseph se opě nechal odněku vyhodit. Nadával na obyvatele Lyonu, kteří podle něj nenáviděli Bretonce a dělali jim ze života peklo. A protože tam manžele nic nedrželo, rozhodli se zkusit štěstí jinde. Jeden známý se jim zmínil o malém městečku poblíž Uzés na hranici Cévennes, kde pracovní úřad subvencuje veškeré obchodí podnikání.
Joseph, jenž se vychloubal, že je inženýr, ačkoliv vlastnil jen obyčejný výučný list, si vzal do hlavy, že bude vyrábět hi-fi věžě v dřěvěných skříňkách. Psal se rok 1978 a začala se rozlévat etno vlna. Poblíž Larzaku se usadily holky z velkých měst a zabývaly se řemeselnou výrobou nebo pěstováním biopotravin. Na trhu si tam Magdeleine koupila indiánské tuniky a široké sukně. Pode jedné Bobbyo písničky zvolila cikánský styl a nejčastěji chodila bosa.
Zatímco Joseph stavěl hi-fi věže, Magdeleine čekala zákazníky v obchodě, který vyzdobila svýma bílýma rukama, a poslouchala přitom desky svého idolu hrající na plné pecky. Čím víc ji poslouchala, tím víc se jí líbily. Zdálo se jí, že některé písničky byly napsány speciálně pro ni a vyprávějí její příběh. Hlavně Můj milovaný cikán a Utopený v tvém pohledu. Před obchod vystavila obraz, který namalovala a na němž zachytila tvář svého idolu skolněného nad klavírem. Aniž si to uvědomovala, Magdeleine se do Bobbyho zkrátka zamilovala, jako se člověk dokáže pobláznit do virtuálního stvoření, neskutečného, a tudíž ideálního, do něhož si může promítnout všechny svoje naděje a sny. Zpěvákem se v myšlenkách zaobírala ve dne v noci, vedla s ním imaginární dialog, jehož obsah diktovala sama tak, jak jí to vyhovovalo, čímž předcházela eventuálním zklamáním deziluzím. Joseph býval často pryč, protože buď seděl v dílně, nebo jezdil za dodavateli a zákazníky, takže si Magdeleine mohla svobodně snít o svém krásném zpívajícím princi a malovat na kartony od krabic, protože neměla peníze, aby si mohla nakoupit plátna.
Umírala touhou zúčastnit se aspoń jednoho Bobbyho koncertu, vidět ho ve skutočnosti a možná od něj získat autogram. Byl by to nejšťastnejší den jejího života, obdivovat svůj idol ze vzdálenosti několika centimetrů a moct se dotknout jeho ruky. A kdyby na ní náhodou spočinul pohledem líbilo by se mu, co vidí, bylo by možné všechno. Co všechno? Ačkoliv byla Magdeleinina fantazie bezbřehá, v tomto okamžiku se pokaždé zastavila a raději zahalila pokračování do romantické mlhy, do něčeho nedefinovatelného, co otvíralo dveře možností, ale nepřinášelo žádne podrobnosti. Protože jít dál znamenalo zhřešit v myšlenkách vůči svátosti manželské a čistotě. Nebylo to sice tak vážné jako zhřešit ve skutečnosti, ale daleko to od toho nebylo. Fantazijní romance tedy zůstávala na bázi platonické.
Naštěstí měla Magdeleine i jiné radosti. Dál malovala, ale přestala s portréty dětí a podle obalů gramofonových desek se pustila do velkého plátna, zachycujíciho Bobbyho Hawka. Trávila nad ním celé týdny a láskylně opravovala koutky očí, odraz na klávesnici číï záhyb bílé košile.

Na jaře roku 1980 zaslechla Magdeleine v rádiu zprávu, že zpěvák bude pořádat na počátku července V Bordeaux koncert, na který bude vstup volný. To bylo znamení, na něž čekala. Velký okamžik konečně nastal, odbila hodina setkání. Za každou cenu se musí toho koncertu zúčastnit, i kdyby se tam měla doplazit po kolenou. Ve dne v noci hučela do mažela a popisovala, co pro ni ten koncert znamená. Joseph se nakonec nechal přesvědčit. Jeho znalosti elektroniky by třeba mohly někoho takového, jako byl Bobby Hawk, zajímat.
Když ten den nastal, manželé se vydali na cestu už za úsvitu, aby byli v hledišti co nejdřív a sehnali místo co nejblíž pódiu. Magdeleine se nejvíc bála toho, že bude sedět příliš daleko a nepodaří se jí přilákat pohled zpívajícího boha, Popis následujících událostí jsem z matčiných úst slyšela nejmíň tisíckrát. Vyprávěla mi je jako nádhernou legendu, či jako stále opakovanou mentru, ozdobenou při každém dalším vyprávění novými ornamenty. Proto se musím trochu nutit, když je mám popsat já.
Po hodinovém čekání Bobby Hawk vstoupil na jeviště s aureolou světla reflektorů nad hlavou. Po jeho zjevení upadla Magdeleine do exotického trancu, Ten, kdo se jí zjevoval ve snech, je skutečně tady, živý, z masa a kostí! Seděla na té straně u pódia, na níž stálo pano, ke kterému se spěvák posadil poté, co pozdravil diváky. Orchestr spustil předehru k písni Utopený v tvém pohledu, která patřila k největším Bobbyho hitům. Každá nota, každé slovo zasahovaly Magdeleine přímo do srdce. Cítila, že ten večer zpíva jenom pro ni. Vědela to. Jemně se do rytmu balady vlnila, paže zvednuté nahoru, nabízející se, vibrující, s očima upřenýma sa svůj idol. A Bobby ji spatřil. Ne, ještě lépe: všiml si jí. Během celého koncertu z ní nespouštěl zrak. To, v co Magdeleine dofala, se skutečně stalo. Hvězda podlehla fanynce.

Po koncertu překonala Magdeleine svou ostýchavost a s pomocí Josepha a jeho drzosti se jí podařilo projít pořadatelskou službou a dostat se až do zákulisí. Bobby Hawk dal znamení bodyguardovy, který střežil vchod do šatny, aby maldou ženu a její doprovod vpustil dovnitř. Magdeleine se představila a řekla, že to ona mu posíla ty dětské portréty. Maluje je speicíalně pro Bobbyho, jenž je největším umělcem na světe. Ale ano, samozřejmě, vzpomína si, jsou to krásne obrazy, moc se mu líbí. Ačkoliv se Bobby zcela očividně pokoušel Magdeleine sbalit, Joseph nežárlil a snažil se také přihřát si svou polívčičku. Je seuperkvalifikovaný zvukař a není žádnych pochyb o tom, že by mohl být pro takového zpěváka, jaký pan Bobby Hawk je, velmi užitečný. Bobby, nespouštěje z Magdeleine zrak, odpověděl, že skutečně hodlá zřídit nahrávací studio ve svém domě v Barbizonu, aby tm mohl nahrávat demosnímkya klavírní party. Kdyby to Josepha zajímalo, ať se přijede podívat, samozřejmě i se svou půvabnou manžekou. Kdy? A co třeba hned zítra?

Mladí manželé se nenechali pobízet dvakrát. Vrátili se na pár hodin domů vyspat a pak se vydali na cestu směrem Barbizon. Abycg byla úplně přesná, pár hodin spal jenom Joseph, protože Magdeleine, vzrušená faktem, že svůj idol spatřila nažiov, nezamhouřila oko. Proč by měla spát, když i probuzená prožívá nejkrásnejší sen svého života? Ještě teď cítila na rameni stisk Bobbyho ruky a na tváři ji pořád ještě lechtaly jeho dlouhé vlasy, když se k ní naklonil a vtiskl jí polibek na rozloučenou. Zítra, nebo spíš za pár hodin, se k němu opět přiblíží. Nemohla se ubránit tomu, aby ho v duchu a ve všobjímající tmě nenazývala láskou, ačkoliv se jí přitom hrnula krev do tváří.
Manželé dorazili do Barbizonu vpodvečer. Na zadní sedačce auta s sebou vezli velkou kameninovou vázu, na níž Magdeleine namalovala klavír. Byla v něm kytice konvalinek se spoustou bílých zvonečků, které Magdeleine ráno natrhala v lese. Onoho 1. května trvala na tom, že musí Bobbymu přinést něco pro štěstí. Joseph zazvonilm přišel mu otevřít hídač a vpustil je i s autem do dlouhé aleje vedoucí k domu, což byla velká budova postavená a anglonormandském stylu s doškovou střechou. Když Magdeleine s vázou s konvalinkami v náručí čekala před zavřenými dveřmi, cítila, jak jí po zádech stéká studený pot. V příštích vteřinách se jí možná změní celý život. Jistě, Bobby je pozval, ale nebyla to je fráze, kterou vyslovil pouze proto, aby se jich zbavil? Opravdu čeká, že přijedou?
Otevřela jim tlustá žena s šedivými vlasy. Mile se na ně usmála a s anglickým přízvukem, při němž polykala písmeno r, jim řekla:
"Vy musíte být Magdeleine a Joseph, že? Syn mi o vaší návštěvě říkal. Pojďte dál, je v salonu. Říkejte mi Doris."
Magdeleine začala svobodně dýchat. Nestala se včera večer obětí halucinace, její idol je skutečně očekává.
Bobby se choval mile, prostě; provedl je po domě a zastavil se s nimi v přístavku - bývalé stájí -, v němž plánoval zřídit nahrávací studio. Pak jim nabídl, že během stavby studia mohou bydlet v jednom z pokojů, což bude pro Josepha praktické, protože mude moct na všechno bezprostředně dohlížet. A protože Magdeleine studovala výtvarnou výchovu, postará seovýzdobu celého prostoru. Bobby obdivuje originalitu jejího díla a spoléha se na ni, že ze studia udělá naprosto výjimečné místo. Magdeleine nevěřila svým uším. Bude žít pod stejnou střechou jako star, skoro s ní! Ani v těch nejbláznivějších snech se neodvažovala doufat v něco takového.
Při večeři se manželé seznámili s Bobbyho sestrou Lucy a s Khalifou, jejíž pleť měla smetanovou barvu a která s Bobb\m už několik měsíců žila. Magdeleine byla tak bez sebe radostí, že se dostala do okruhu zpěvákových nejbližších, že jí přítomost jiné ženy vůbec nevadila, ačkoliv ji mohla považovat za překážku, tyčící se mezi ní a jejím idolem. Ale ona je přece vdaná, zatímcom Bobby žije v konkubinátu; symetrie této situace a společenský rozdíl mezi oběma páry umožnovaly všem zaujmout své místo a uchovat si ho. Proto se ke Khalifě chovala Magdeleine se stejnou úslužnou laskavostí jako k Doris a Lucy, s nimiž si báječně rozuměla. Dobrá výchova jí umožnila najít si v rodině své postavení. Všichni ji skládali poklony, měli ji rádi a její oči přirovnávali k očím jedné slvné herečky, již se prý úžasně podobá.
Co se týkalo Josepha, ten byl úplně obluzený slávou svého nového zaměstnavatele, že úplně ztratil soudnost. Ukláněl se pokaždé, když na něj Bobby promluvil, přisuzoval si imaginární schopnosti a znalosti a hrál si na nepostradatelného. Natolik zpěvákovi, jenž upřímnost svých obdivovatelů nijak nezkoumal, pochleboval, že se brzy stak ne snad jeho pravou rukou - tím byl dlouhá léta Bobbyho manažer -, ale jeho levou ruku, která měla na starosti ty méně zásadní věci. Joseph si na svou novou roli velmi rychle zvykl, protože nemusel moc pracoovat, a navíc přestal žít ve věčném stresu. Všechno ve své nedbalé povaze prostě hodil za hlavu.

Jak běžely dny, Bobby se k Magdeleine choval čím dál familiárněj, jako by byla jeho vlastnictvím. Magdeleine to přijímala s naprostou oddaností. Pouze Khalifa ji začala sledovat zamračeným pohledem.
Ačkoliv mi matka o životě v domě v Barbizonu vyprávěla spoustu podrobností, nikdy se příliš nezmiňovala o začátcích svého milostného vztahu s Bobbym. Často se spokojovala jen s náznaky a narážkami. Z toho, co vím, jsem si vydedukovala, že Bobby našl záminku, jak posílat Josephana obchodní cesty a Khalifu na nákupy, aby mohl zůstávat s Magdeleine sám. Podle matčina vprávění se do ní Bobby šíleně zamiloval a neustále jí opakoval, že nikdy nepotkal ženu, která by se uměla tak milovat jako ona. Potřebovala jsem řadu let, abych si uvědomila, že tyto vášnivé výlevy byly množná jen výrazem postkoitální vděčnosti.
Milenci se však neustále snažili svůj vzth utajit. Když však Khaifa otěhotněla, začala se vůči Josephovi a Magdeleine chovat velmi nevraživě a využívala každé příležitosti, aby je mohla před Bobbym kritizovat: "Nevím, jestli je to přemírou špatné voňavky nebo potem, ale chudák Magdeleinepáchne, nemyslíš?" "Měl bys Josepha platit za práci, kterou skutečně udělá, a ne za čas, který nad ní stráví. Možná by se začal trochu pohybovat...," a spoustu dalších roztomilých řečiček.
Měla snad Khalifa podezření, že vztah Bobbyho a Magdeleine nezůstal jen platonický? Pravděpodobně ano. Ale nacházela se vevelmi zložité situaci, protože byla vydána napospas Bobbyho rozmarům, neboť se jí nepodařilo přimět ho k svatbě. 15. května 1982 se jí narodila holčička. Bobby přijal oznámení o jejím těhotenství bez valného nadšení, ale dítě v něm probudilo něhu. Náhle se rozhodl malou Melindu přijmout za vlastní a s Khalifou se oženit.

V době, kdy se Bobbyho družka chystala k porodu, se nasvět hlásilo další dítě - já. Magdeleine zjistila, že je v očekávání, pět měsíců poté, co otěhotněla Khalifa. Podle matky k tomu došlo v zákulisí jednoho hudebního klubu, v němž Bobby chystal vystoupení. Joseph byl pověřen ozvučením a Magdeleine se starala o dekoraci. Zatímco manžela zaměstnávala zvuková aparatura, nechala se Magdeleine zatáhnout do zpěvákovy šatny. Zřejmě mě stvořili právě tento den, ale já se to dozvěděla až o osmnáct let později.
Bobbyho družka využila této příležitosti, aby Josepha a Magdeleine vstěhovala. Prohlásila, že by dvě děti v jednom domě nadělaly spoustu rámusu, což by mohlo výrazně ovlivnit umělcovou tvorbu. A pak, teď když založili rodinu, měli by se Le Guenovi osamostatnit. Bobbyho pohostinnosti využívají už dlouho. Zpěvák proti tomu nic nenamítal, nepostavil se na obranu Josephovi a Magdeleine a neudělal nic, aby je u sebe zadržel. V idyle vznikla první trhlina.

Joseph našel pozemek nedaleko Bobbyho domu, v sousedství vesnice Arbonne-la-Foret, za cenu,která už sama o sobě vzbuzovala podezření. Samozřejmě; protože se tam nedalo stavět protože kolem vedla železnice a byl slyšet každý projíždějící vlak. Jenomže finanční prostředky mých budoucích rodičů nestačily nanákup jiné parcely a na savbu domu. Bobby platil špatně, a navíc na tom sám nebyl úplně nejlíp. Chtěl si za každou cenu udržet životní úroveň, jako když byl před patnácti lety na vrcholu slávy, jenomže teď prodej jeho desek rapidně klesal. Jeho posledního alba se prodala sotva polovina a vydavatelstí s ním další smlouvu nepodepsalo.
Co na tom! Joseph a Magdeleine se rozhodli postavit dům vlastníma rukama. Že to neuměli? Na postavení čtyř stěn a střechy přece člověk nemusí vystudovat Polytechniku! Nejprve budoucí rodiče postavili prefabrikovaný domeček, který moc velké pohodlí neskýtal. Jenomže jeden hasič-pyroman jim ho zapálil. Takové neštěstí se mohlo stát jenom jim! Protože sa můj příchod na svět blížil, Joseph zařadil čtyřku a obrovskou rychlostí postavil barabiznu asi o deseti metrech čtverečních, vhodnou spíš na uskladnění zahradního nářadí než na přístřešk pro dítě. Až do mého narození bydleli Joseph a Magdeleine ve zpěvákově domě. Přišla jsem na svět 9. září 1982.

Podle infantilního vyprávění mé matky šlo málem o narození podle evangelia. Chyběli jen vůl a oslík. Nikdy nemluvila o porodních bolestech ani osvém úsilí mě dostat ze sebe, popisovala pouze nadšení ze zrození a obdiv, který jsem vyvolala. Byla jsem nejkrásnější děťátko na světě, což je ta největší banalita. Cítila nepopsatelnou radost, když mě vzala do náruče. Čekal mě osud princezny. Přísahala, že protoudělá všechno. Samozřejmě že mě kojila.
Joseph přijal mé narození se stejným nadšením. Ještě týž večer se vyprvil do kostela zapálit svíčku jako poděkování nebesům za to veliké štěstí. Měl pochybnosti, jestli je to dítě jeho? To, jak se ke mně později choval, takovou možnost nevylučuje, ale ani nepotvrzuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maťulka Maťulka | Web | 23. září 2012 v 0:26 | Reagovat

miluju knihy tvoje psaní mě zaujímá-...máš to tady hezký...držím palečky

2 Maťulka Maťulka | Web | 23. září 2012 v 15:26 | Reagovat

jasně že ráda spřátelím...jop ja ráda čtu a tohle mě zaujalo..:) k psycholožke sem chodila také kvůli ane..a rovněž jak ty je ten pocit u mě silnejejší...chci hubnout a taky budu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama